Mládí (2015)

Nabídky práce:

Film Mládí (2015) online ke shlédnutíPo oscarové Velké nádheře vstupuje do českých kin nový snímek italského režiséra Paola Sorrentina nazvaný Mládí. Od dob Federica Felliniho nebylo většího popularizátora italského filmu než Paola Sorrentina. Originální italský filmař Sorrentino se celosvětově proslavil svým předchozím filmem Velká nádhera. Mládí je intimnější, ješitnější a víc do sebe zahleděné, méně velkolepé a navíc se k tématu vrací už podruhé a diváci jej přijímají o něco vlažněji. Příběh nás zavádí do luxusního lázeňského hotelu ve švýcarských Alpách, kde se zaměřuje především na postavy dvou starých přátel, na Freda a Micka. Oba se těší na to, až si zavzpomínají na dávno ztracené mládí, avšak tentokrát bude jejich společně strávený čas podstatně rušnější. K nim se připojí mladá hollywoodská hvězda, Caineova dcera, kterou právě opustil Keitelův syn a mnoho divných hotelových hostů.Hlavní part tu mají vysloužilý dirigent Michael Caine a režisér Harvey Keitel, kteří již tradičně tráví čas v luxusních lázních kdesi ve švýcarských Alpách. Novinář a autor jediné slavné knihy Jep je tu sarkastickým cynikem i citlivým mužem. Prosté písně se jmenuje nejslavnější dílo uznávaného skladatele a dirigenta v královském podání Michaela Cainea.

Mládí nemá nic, co by se dalo nazývat dějem, a většina zápletek je v něm jen naznačená a nedořečená. Film je z velké části sledem tichých konverzací. Hrdinové si povídají zdánlivě o ničem nebo otevřeně řeší poměrně zásadní životní otázky. Hudební skladatel a dirigent Fred Ballinger (Caine), unavený svými osmi křížky, tu navíc hledá náboj pro zbytek života. Ústřední postavy dvou úspěšných umělců na sklonku kariéry tu pohlížejí na svět jako na místo, v němž prohrávají svůj zápas s časem.

Sorrentinova novinka s názvem Mládí, která nyní vstoupila do českých kin, snad poprvé nestaví do popředí jediného hrdinu odcizeného okolnímu světu. Nepoučuje, nevyslovuje. Ani překvapivý závěr díky tomu nevyzní tak silně a stane se jen vizuálně líbivou a dojemnou, nicméně prázdnou scénou. Ponechává ve hře obě možné volby zralého věku, jenž tolik lpí na jistotách svého zanikajícího světa. Mládí však o své diváky usiluje mnohem sofistikovanějším způsobem, který opět podrývá dva způsoby nahlížení na film. Film je dost dlouhý a v jeho poslední půlhodině je půl tuctu okamžiků, ve kterých by mohl krásně, působivě skončit. Ale neskončí. Oproti Velké nádheře, která byla vysokým uměním v tom nejlepším smyslu slova, je Mládí naopak o poznání celkově jednodušší a přízemnější.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Post Navigation